C Y N I K O V É

Motto: Ano, přiznávám se, Výsosti, jsem vulgární, ale moje hudba a můj blog ne! (odpověď Wolfganga Amadea Mozarta na otázku císaře Josefa II., jak je to s vulgaritou na jeho blogu)

Dne 3. dubna t. r. uveřejnil na našem blogu Dědek druhý díl seriálu „Blogísky“ a tento článek vzbudil široký odpor, zvlášť u některých rádobybloggerů a u Blbé Boženy, která pořád chce psát jen o hezkých věcech, což my ovšem odmítáme.  

Naše redakce byla pochopitelně rozradostněna některými pochvalnými komentáři, zejména ze strany Velkého Kašpárka, trochu menšího Kouta a úplně mrňavého Macka. Tito význační bloggeři sice stále neodkryli své identity, ačkoli po nás totéž požadují a neposlali nám odkazy na své blogy, popř. na svá vlastní úchvatná díla, protože asi zatím napsali jen komentáře k našemu blogu. Ale my jim to odpouštíme, protože to jsou ještě malí kucí!  

Pojďme si nejprve vysvětlit některé pojmy, které na bloggerskou scénu zavedl náš přítel Kašpárek. Musíme konstatovat, že některá označení se k našemu blogu vysloveně nehodí.

Pivní humor. Jedná se o humor prováděný v hospodách, patří sem např. různá žonglování s pivními sklenicemi a pivními tácky, vzájemné polévání pivem apod. Náš blog však tyto kejkle již od 20. března neprovádí, a to ani za menší poplatek. Dyť už nejsme žádný děti!

Těžkoprdelní cynismus. Pokud by tím chtěl Kašpárek naznačit, že trpíme nadváhou, nezakládá se toto tvrzení na pravdě, protože i s Blbou Boženou a jejím morčetem váží naše redakce kolem 256 kg. Podle nás se jedná o zkomoleninu, správně se říká „těžkohrdelní“. Asi to znamená, že moc řveme, což je nesmysl, protože Dědek a Vočko v současné době mutují, takže jejich hlasy se podobají kuňkání.

Vulgarita. Cizí slovo, jehož původ se nám nepodařilo zjistit. Viz citát W. A. Mozarta.

Naše redakce se domnívá (no, vlastně se tak domnívá jen Blbá Božena, protože my ostatní na takový kraviny, jako odpovídat nějakejm kašparům, nemáme čas), že výše zmínění kamarádi a kolegové vycházeli při hodnocení našeho blogu z několika chybných premis. Takže, kucí, pojďme dnes do toho trochu naostro.

1. Pokud se někteří bloggeři domnívají, že jsou hlídací psi demokracie, tak my je v tomhle omylu klidně necháme. V tom případě se ovšem my považujeme se za hlídací psy těchto bloggerů, protože není možné vás nechat bez dozoru, ještě byste něco vyvedli, vy volové! Kruciální otázka totiž zní: Kdo bude hlídat hlídače? Vy sami? Mezi sebou? To by to dopadlo! Vždyť si představte tu hrůzu, že každej z vás by psal, co by ho napadlo, bez toho, aniž bychom ho my kontrolovali. Z toho jsme měli dycky největší strach!!! Chceme vás jenom kontrolovat, abyste nepsali tak příšerný blbosti. My jsme odrazem vás, kucí. Pokud jste trapní vy, budeme trapní i my. Dávejte si proto dobrej pozor, co píšete!

2. Kucí, proč vám vadí, že preferujeme blogy o morčatech? Hledejte chybu především u sebe! Proč jste tak nudní, kucí? Proč váš humor končí někde mezi Woody Allenem a Kristiánem? Věděli jsme, že vaše články jsou spíš k zívání, ale opravdu jsme nečekali takovou absenci humoru. Proč je s vámi legrace, jako když se trhá z rakve krajka? No, kucí, povídejte! Nám prostě blogy o morčatech přijdou skvělé, a proto máme i takovou mizernou grafiku.

3. Kucí, taky se nám zdá, že jste trošku podlehli vlastnímu chytrosti a neomylnosti. Nemůžete nás poučovat, co je správné nebo že „musíte si uvědomit“ nebo „měli byste“ atd. Nemáte patent na rozum a my taky ne. To jako ne, jo? To by nešlo, to bychom nebyli kamarádi.

4. Kucí, proč nám vyčítáte, že píšeme o nízkých věcech. Kde je hranice mezi nízkým a vysokým uměním? My to kucí, nevíme, ale vypadá to, že vy asi ano, což se nám zdá stejně neuvěřitelné, jako tvrzení, že Blbá Božena je ještě panna. Kucí, my dobře víme, nebudeme si nic nalhávat, že vás tyhle nízké věci, tyhle sračičky taky zajímají, ale nenacházíte v sobě tu odvahu jít s tím na veřejnost, a tak radši ze sebe děláte intelektuály. Že je to tak, že jsme vás odhalili, co? Předstíráte, že se zabýváte nízkým uměním jako fenoménem a přitom doma potají sledujete Josefinu Mutzenbacher.

5. Kucí, dyť my jsme chtěli dycky bejt jako vy, bejt slavní, psát o celebritách, o reality show, o politicích, ale my je bohužel neznáme, neumíme to, známe vlastně jen vás a různé jiné kuriozity. A proto píšeme o nich a o vás. A vám to přijde trapný. Dyť to není spravedlivý, vy všechny tyhle lidi znáte a my ne, a teď nám vyčítáte, že píšeme jen o odpadu. Dyť píšeme hlavně o vás!!! Kucí, buďte na nás hodný!  

6. Kucí, dyť my jsme vaše svědomí, vy blbouni! Tak to konečně račte pochopit a smiřte se s existencí tohoto blogu, který se vaším přičiněním stal opravdovým blogem. Do té doby totiž fungoval jako pouhý výstřelek tří kamarádů a jedné Blbé Boženy, ale od té chvíle, kdy jste sem začali psát, se stal součástí vás. No, můžete proti tomu protestovat, můžete sem psát i nesouhlasné komentáře, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat. Od této chvíle jsme vaším černým svědomím, vaší noční můrou, která vás bude budit ze spaní.

Bláznivá Markéta alias Blbá Božena, šéfredaktorka, v.r.

Vinárník, v. r.

Dědek, v. r.

Vočko, v. r.

Dále své souhlasné podpisy připojují

Renča

Blekota

Mengelis (po jistém váhání, ale nakonec musel, pokud chce, aby někdo četl jeho deník)

Krajnica (po šesti kofolách)

Karel (po sedmi vodkách s džusem)

Diderot (po jednom hořčejším pivu)

Danulinkaaa

První Šmejdka

Druhá Šmejdka

Odmítli podepsat

Mirek alias Lucinka

Heydrichiáda

Třetí Šmejdka

+ ten dement, co se nechává zasněžit, což nás ovšem vůbec nepřekvapilo

P.S.: Životopis Kašpárka a jeho přátel uveřejníme v některém z dalších článků.