C Y N I K O V É

Díl třetí: Hlavouni přicházejí z Bufetu

Na úvod je třeba říct, že si tímto článkem vůbec nevyřizujeme své osobní účty s lidmi z bufetu. Fakt ne!!! Přesto si myslíme, že je třeba upozornit krajskou hygienickou stanici na jedno rádoby stravovací zařízení, které už léta nesplňuje základní hygienické normy.

Dědek a Vinárník totiž znají jeden bufet, kde vám reálně hrozí značné poškození vašeho zdraví. Vedou ho podivní lidé v čele s panem Kamilem, jenž je nepřehlédnutelný díky svojí obří hlavě. Souhrnně jsou proto tamní zaměstnanci nazýváni Hlavouni. Dědek s nimi dlouhá léta vedl válku, až konečně pochopil, že to je boj s větrnými mlýny, boj zbytečný a marný, a tak přestal do bufetu chodit. Několikrát je dokonce neúspěšně udal polici, ale ani to nepomohlo změnit  otřesné poměry, které v bufetu panují. 

Čím je bufet vlastně tak zvláštní?

1. Čepují zde jedno z nejhnusnějších piv na světě, proti němuž je i ten nejlevnější lahváč z hypermarketu za pět korun chutnější.

2. Všechno je tu předražené. Bohužel cena neodpovídá kvalitě služeb.

3. Typickým a „nejslavnějším“ jídlem z bufetu je trojice zelených párků, ztuchlá plnotučná hořčice, někdy i kečup a starý chleba, někdy jenom okoralý, většinou však ožraný od myší. Toto „menu“ se podává na promočeném papírovém tácku. Párky jsou vařeny ve varné konvici, kde se po léta usazuje vodní kámen, který občas ulpí i na jídle. Párky tak někdy mívají trojbarevné.

4. V bufetu dále nabízejí smažený hermelín, který vyrábějí tak, že okrájí ušlechtilou plíseň z jednoho kousku a z těchto zbytků vytvoří další smažený hermelín.

5. Kelímky na pivo a papírové tácky leží na podlaze a válí se v nich Kamilův pes Ken.

6. Veškerá smažená jídla se samozřejmě smaží na přepáleném tuku v troubě, která se nikdy nečistí.

Většina pravidelných návštěvníků bufetu trpí zdravotními problémy. Dědek, Vinárník, Drahá a Dědkova sestra do bufetu chodili jen proto, že široko daleko nebyla žádná hospoda. I oni trpí zdravotními problémy, jídlo z bufetu totiž vytváří zvláštní závislost podobnou drogové. Takže: I když vám toto jídlo nechutná a chce se vám po něm zvracet, musíte ho mít téměř každý den, jinak budete trpět abstinenčními stavy. Tělo si totiž na ten sajrajt už zvyklo a vyžaduje další dávku. Dědek to pocítil na vlastní kůži, vlastně žaludek, když se rozhodl přestat do bufetu chodit a tzv. vysadil párky. Několik dnů trpěl hroznými bolestmi hlavy a břicha, klepal se a v obličeji měl tik. Hlava a břicho mu posléze otekly a narostly do nepředstavitelných rozměrů. Když po několika dnech vodnatelnost odezněla, byl vyléčen. Už neměl na zelené párky chuť.      

Pojďme se nyní podívat na osazenstvo bufetu -

Hlavoun, zvaný též Pán s Velkou hlavou, vlastním jménem Kamil. Má dost velkou hlavu, která se mu neustále zvětšuje. Podle Drahé trpí vodnatostí. Jeho nejoblíbenějším oděvem jsou šusťáky a jeho buclatou tvář zdobí mohutný stalinský knír. Schází mu ovšem základní hygienické návyky, a proto je bufet místem, kde se snoubí bordel a smrad.

Kamča, zvaná též Známka punku. Má vadu řeči a plete si hořčici a kečup. Jediná osoba z bufetu, kterou Dědek bere na milost, protože mu nabídla tykání. 

Manča. Prodavačka, která s oblibou nosí krátká trička a bolerka, aby vyniklo její špekaté břicho.

Banča. Prodavačka, která udržuje platonický vztah s Dráteníkem. Ráda by studovala práva, ale v bufetu má bordel jak v tanku.  

Paris. Prodavač, šedá eminence a flegmatik. Vůbec mu nevadí, že v bufetu panují otřesné hygienické podmínky. Na četné připomínky a stížnosti reaguje pokýváním hlavy a slibem, že se to nebude opakovat.   

Dráteník. Pravidelný návštěvník bufetu. Dědek ho nemá rád, protože se zastával Banči, když si na ni Dědek stěžoval Parisovi. Dědek mu proto jednou strašně sprostě vynadal, když Dráteník spal (takže to vůbec neslyšel, ale to je jedno).

Tak to bylo o Hlavounech z Bufetu. Ať šíří choleru, úplavici a svrab i nadále!

Napsal s odporem Dědek

Příště: Hodně štěstí, málo pláče a do roka kudrnáče přejí Prášovi