Panoptikum kuriozit - literární seriál - 13. díl
Díl třináctý: Mengelisova labutí píseň
Máme rádi Mengelise, protože … je naším vzorem.
Stejně jako Marťas se i Mengelis odlišuje od ostatních kuriozit tím, že je skutečně svůj. Stejně jako Marťas měl svůj Pravidelný občasník, tak i Mengelis má svůj koutek, kde uveřejňuje své výplody. Jediný rozdíl mezi nimi je ten, že Marťas věděl, že v nejlepším se má přestat. Marťasův občasník byl psán se záměrem pobavit a směšný skutečně byl, Megelisovy výplody byly myšleny patrně vážně, ale směšné byly také. Cítíte ten rozdíl? Možná by to měl udělat jako mladý Werther, poetické je to dost a jistě to má i styl dobrý do životopisu k maturitě. Ne, to já tak naprázdno neplácám, já jenom píšu jako Mengelis. Relativnost našich morálních norem je skutečně zarážející. Na tomhle blogu evidentně autoři i čtenáři postrádají empatii. A to jsou všichni úplně nazí …
Tímto článkem, který uzavírá náš literární seriál, v žádném případě nechceme Mengelisovi nějak fyzicky či psychicky ublížit. Odlišuje se spolu s Marťasem od jiných kuriozit svojí inteligencí. Chceme jenom upozornit na některé nešvary, které jsou za léta existence blogů s tímto fenoménem spojena a jejímž názorným příkladem je právě Mengelis. Nuže, pojďme se podívat na našeho figuranta … nebo spíš figurku?
Kdo to byl Mengelis? Myslíme, že není třeba ho představovat. On je, resp. spíš byl pojmem. Jeho skutečné jméno uvádět nebudeme, protože ho každý zná.
Mengelis byl symbolem bloggování v dobrém i špatném slova smyslu. Komentoval a vyjadřoval se ke všemu, od politologie a právo až po ekologii, zdravotnictví a jadernou fyziku, aniž by něčemu z toho alespoň trochu rozuměl. Měl bohužel jenom většinou pár informací o nějakém tématu, které si někde přečetl na internetu, nebo je zahlédl v novinách a okamžitě je považoval za „názor“. Inu, klasický rádoby intelektuální diletant. Někdy se zdálo, že Mengelis má patent na rozum.
Mengelis se netajil se svou levicovou orientací. Jeho světonázor ho však často přiváděl až na samý okraj bloggerské společnosti, protože odmítal uznávat jiné názory. Někdy dokonce přemlouval lidi, aby volili ČSSD.
Mengelis byl vystudovaný politolog. Často se rozčiloval, že do politologie vrtá každý, podle něj měli totiž právo na politologické úvahy jen vystudovaní politologové. V takovém případě by však ani Mengelis neměl do toho kecat, protože tomu taky rozuměl jak koza petrželi. Nebo jako prase brance? Těžko říct. Ale takhle se už v devatenáctém století ošíval Herbert Spencer a změna žádná. A mezi znalci je spojení „student politologie z Brna“ skutečným pojmem.
Mengelis občas trpěl docela slušnou paranoiou, domníval se, že ho všichni sledují, nebo že ho nenávidí. Způsoboval si to ale sám. Kecal do všeho, i do věcí, kterým absolutně nerozuměl, což mnoho lidí vytáčelo. Je sice pravdou, že hodně bloggerů štval, ale spíše z něho měli legraci. Na většině blogů se však postupem času stal nevítaným hostem, vlastně persónou non grata. Asi už nemohli poslouchat jeho pseudonázory a paranoidní bláboly. Na druhou stranu byl také trochu bloggerským klaunem (vlastně Young political scientistem), když poklidně plynoucí diskuse nabourával svými názory.
Jaký je náš vztah k Mengelisovi? Vlastně ho máme rádi. Je to prostě borec! Mengelise jsme sledovali od jeho počátků, kdy začínal na blogu www.kapna.net. až po dnešek, kdy má svůj vlastní blog http://mengelis.blogspot.com/. Patřil mezi naše bloggerské vzory, protože byl vskutku výjimečný. Jeho vrcholnou érou byla léta 2004 až 2005, kdy téměř každý jeho příspěvek vyvolával kontroverzní reakce. Postupem času se Mengelisova kontroverznost stávala umělou, protože úmyslně uveřejňoval články, které byly pouze rádoby kontroverzní a chtěl tím za každou cenu vyvolávat reakce. Mengelis cítil, že se mu nedaří, a tak začal kopat kolem sebe a všechny obviňovat, že jsou proti němu. Ale proč, když vlastně všechny nechtěně bavil …
Jak jsme obdivovali Mengelisův boj s větrnými mlýny, resp. ostatními bloggery, tak stejně tak jsme nesnášeli jeho pozérské žvásty o tom, že si pořídil manžetové knoflíčky, že obdivuje Woodyho Allena a jazz, jak nenávidí reality show (které ve skutečnosti hltal, ale hrál si na to, že to studuje „jako fenomén“) a další hovadiny. Byla z toho cítit trapná póza, a ta pomalu začala převažovat v celé jeho tvorbě. Fotografie na Flickru, kde je vyfocený před právnickou fakultou v obleku, nacvičování póz na volební bilboardy a práce na dvou počítačích zároveň rovněž zavání kouzlem nechtěného …
Mengelis také občas o sobě prohlašoval, že se vzdal jakýchkoli snah o dosažení metrosexuality a že s dietou jeho šatníku utěšeně nabývá objem jeho knihovny. Má ale rád nakupování a neustále se prohlíží ve výlohách a zrcadle a hodil by se hlavně na zahradu ke starším lidem. Chcete ho? Prostě idol k sežrání. A co to takhle prodiskutovat s profesorem Hurdíkem? To byl jeho svět!
Nakonec v roce 2006 se definitivně rozešel s kolegy v Kapně a založil si vlastní blogísek, jenž má mizernou sledovanost (i když, co my víme), aktualizuje se tak jednou za měsíc a všechny negativní příspěvky jsou mazány. Tento blog je Mengelisovou labutí písní.
Dnes je Mengelis už za zenitem, jeho blog je nudný a pozérský. On sice byl vždycky pozér, ale aspoň to bývalo vtipné. Jak říká sám Mengelis, pro některé pozér, pro některé hlava. My zase tvrdíme - pro některé hlava, pro některé prdel. Teď už jenom rozsoudit, která z možností je správně. Můžeme tedy konstatovat, že Mengelisova éra je nenávratně pryč.
Jaký je vztah Mengelise k našemu blogu, nelze s jistotou říci. Náš blog asi nikdy nenavštívil, což nás mrzí, a tak jsme si občas pomohli tím, že jsme do komentářů psali příspěvky jeho jménem. Přiznejme si: Nebylo to od nás hezké. Občas se stal předmětem krutých žertů, např. ve Vočkově článku Zápisky jednoho mengeloida. Ale pokud nás někdy navštívil, tak možná nás taky trochu nenávidí. Přece jenom bude lepší, když zůstaneme i nadále v anonymitě.
Co říci závěrem? Děkujeme Mengelisovi za to, že vůbec existuje, a že jsme mohli naše Panoptikum zakončit takovou významnou osobností. Doufáme, že konečně se zmínka o našem blogísku objeví i na jeho blogu, o čemž ovšem pochybujeme. Názory na jeho další budoucí kariéru se rozcházejí –
- Vinárník se těší, až si Mengelis konečně začne psát deník. Občas však říká, že už je na čase nechat Mengelise na pokoji.
- Dědek vyzývá Mengelise, aby se stáhl do ústraní a přestal bloggovat, pokud si chce uchovat ještě trošku důstojnosti. Dva, tři roky v dobrovolném exilu udělají své.
- Vočko (jako myslivec a slovutný ekonom) novináři, politology a vůbec verbeží z FSS pohrdá, takže jeho reakci raději nechtějte slyšet.
- Markétě se naopak mengelisárny moc líbí, nejraději má fotografii na Flickru, kde je Mengelis úplně nahý … ale Markéta je úchyl …
Tímto Mengelise pozdravujeme a vyzýváme ho k diskusi na toto téma, ať už na jeho či na našem blogu. Jo, jo, to víte, náš blog není Guardian, Právník, vědecké periodikum par excelence, ani New York Times … smiřte se s tím …
Napsali Dědek & Vinárník
Komentáře
Přehled komentářů
ty mlč ty Hanumane!!
Filipika proti Mengelisomusům
(Štěprd, 9. 10. 2007 9:53)No, takový těžkoprdelní a žlučovitý článek jsem dlouho nečetl..Raději ARGUMENTUJTE!! :-)
Ondřeji Ručkovi
(Dědek, 8. 10. 2007 8:04)Ano, jsme rádi, že Tě máme a děkujeme Ti za všechno! A to myslíme smrtelně vážně!!!
jste kreténi
(Levicový intelektuál, 5. 10. 2007 20:23)bez špetky empatie a vkusu! Lenina na vás!!!
Máte pravdu
(Ondřej Ručka, 4. 10. 2007 10:08)Máte pravdu, takový jsem já, ale kvůli tomu přeci nebudu páchat sebevraždu. Aspoň jste se měli po dlouhou dobu čím bavit a jistě se tím bavíte. Buďte rádi.
No toto!
(Dědek, 4. 10. 2007 7:56)Tak vás už Mengelis najednou nezajímá, jo?Přestaňte dělat netýkavky a komentujte, parchanti!!!
anonym
(anonym, 9. 10. 2007 10:45)