C Y N I K O V É

Nedávno byl Pan G. s Dědkem na vyšetření (Pan G. – předstojná žláza, Dědek – brzlík) v nemocnici a na oddělení urologie potkali svého známého ze základní školy Zbyněčka. Zbyněček je známý tím, že v Dědkově rodném městě vyloupil trafiku (dvakrát) a propadl v osmé třídě. Propadl jen jednou, víc to nešlo, jinak by ho šoupli do „blbschule“ (čti blbšúle). V nemocnici byl proto, že podle svých slov prý „mrdl borca a zlomil si hnátu“. Zbyněček (říkejme mu třeba Blbeček) je totiž psychicky narušený trotl, má problémy s agresivitou a rozčílí ho každá blbost. Inu, něco asi jako ten rapl Rasken.  

Zbyněček se chlubil tím, že se rád sází. Jednou se prý se stejně inteligentním kamarádem vsadil o deset tisíc korun, že sejde schody po rukou. Dědek se už těšil, že to bude zajímavá historka s překvapivou zápletkou a pointou, ale Zbyněček Blbeček řekl jen: „No, a tak jsem je slezl a borec cáloval!“ Pak se odmlčel, pousmál se a konstatoval: „To já se rád takhle vsázím, vždycky vyhraju.“

Zbyněček má lukrativní džob, pracuje jako „pozamentýr“ čili přidavač na stavbách, protože nedostudoval ani zednické učiliště. Také s oblibou opakuje jedno sprosté slovo. Tímto slovíčkem si pomáhá při označování různých věcí při hovoru, neboť má malou slovní zásobu. Hádejte, jaké je to slovo!

Nejvíce se nám líbilo, jak Kišák před Raskenovým barákem zakřičel „Rasken do plynu!“, ale to je zase jiná historka.

Napsal Dědek za asistence a z popudu Pana G.