Výročí bezvýznamné události 4
Jak to tedy tenkrát bylo? Sovětská vojska přijela do naší země na pozvání písničkáře Karla Kryla, který složil známou zvací písničku „Bratříčku, otvírej vrátka“. Sovětští vojáci ji slyšeli pozdě večer 20. srpna 1968 v rádiu Jerevan a nelenili a do rána jich tady bylo skoro 150 000. Jak známo, přijeli v překrásných růžových tancích a k pobavení lidí tancovali častušky a vyprávěli vtipy o carovi. Udělali však zásadní chybu, když se rozhodli rozstřílet Národní muzeum, protože si mysleli, že to je obří střelnice. Čechy jako kulturní estéty to však velmi urazilo a začali házet po vojácích koktejly. Ano, ty jahodové koktejly, které s oblibou pil známý sovětský inženýr a vynálezce vodky Motokov. Ach, jaká ironie. Výsledkem tohoto nedorozumění bylo, že Sověti přestali střílet po muzeu a začali střílet po lidech. A dál už to znáte, ne?
Očití svědkové však hovoří o tom, že nás neokupovali žádní Sověti (ani Sovchozi nebo Kolchozi, což jsou nějaký národy někde na Kavkaze), ale Mongolové. Všichni Sověti přišedší do naší vlasti totiž byli šikmoocí! Takže kdo nás vlastně obsadil? Někteří experti na dějiny válek (jako je Bláznivá Markýza) tvrdí, že tím, kdo tenkrát v srpnu přijel, byl ve skutečnosti Čingischán a jeho Zlatá horda. Pravda je opět někde uprostřed. Sovětský vůdce měl sice obočí jako Čingischán beranici, ale jinak to byl Rus jako poleno.
No, jak to celé dopadlo? Sovětská vojska odešla předčasně už po 23 letech, ačkoli tu měla být na věčné časy. Lidé se je během těch let snažili vyhnat, ale nakonec se to podařilo jedinému člověku. Oním spasitelem byl Starej Ropotámo, který se svou hard-metal-punkovou skupinou „Pražský výběr z hroznů“ nahrál tzv. odcházecí písničku „Sovětům, těm je tu hej, ti nikam nezablouděj“. Tato píseň měla tak nepříjemnou melodii, že Sověti (navyklí na klid stepi) nevydrželi poslouchat ji do zblbnutí a sami dobrovolně odešli. Karel Krylů se toho ještě dožil a klepla ho pepka. Sovětská armáda nám na důkaz lásky k naší zemi zanechala jeden růžový tank a hodně nafty. Tuto cennou surovinu však „kucí sověcký“ šikovně schovali hluboko pod zem, takže ji teď musíme těžit a jsme nejbohatší ropnou zemí hned po Saúdské Arábii.
Díky, kucí a díky i tobě, Ropotámo!
Váš Dědek
Náhledy fotografií ze složky Z fotek našich přátel
Komentáře
Přehled komentářů
Se soudružským pozdravem a přáním vytrvalosti HASTA LA VICTORIA SIEMPRE
Pěkný článek
(Luboš Mikyska, 29. 9. 2008 2:40)